Definice

Nemocniční kaplan je kvalifikovaný duchovní poskytující péči pacientům, personálu a návštěvníkům zdravotnického zařízení. Poskytuje doprovázení v duchovní oblasti všem potřebným bez rozdílu jejich vyznání či světového názoru.

Kvalifikace

Nemocniční kaplan musí splňovat následující podmínky:

• Pověření vlastní církví
• Ukončené magisterské teologické vzdělání
• Minimálně tři roky působení v obecné pastorační péči
• Specializovaný kurz nemocničního kaplanství

ANI V OBDOBÍ NEMOCI NEJSTE SAMI

Nemocniční kaplani nabízí všem pacientům, jejich příbuzným, pozůstalým, pracovníkům ve zdravotnictví:

• osobní rozhovory
• lidskou blízkost a doprovázení v době nemoci
• hledání naděje, smyslu nemoci a utrpení
• průvodce v těžkém období ztráty blízkého člověka
• četbu z Bible
• společnou modlitbu
• slavení svátostí
• zprostředkování kontaktu na duchovní jiných církví registrovaných v ČR

Důležité ! Nemocniční kaplan neprovádí žádnou náboženskou agitaci a nikdy nenabízí pacientům zázračné uzdravení!

Kontakt: P. Mgr. Miroslav Chlupsa, O.Cr.
Nemocniční kaplan KKN
Tel.: 728 893 447
E-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Kodex vychází z mezinárodních i národních dokumentů. Mezinárodní deklarace a úmluvy o lidských právech vytvářejí obecné standardy a poukazují na práva, která jsou globální společností akceptována.
Spirituální péčí v širším slova smyslu rozumíme takové jednání s člověkem, ve kterém ho respektujeme v jeho jedinečnosti, přistupujeme k němu s úctou k důstojnosti lidské osoby z pozice věřících křesťanů, věnujeme pozornost jeho sociálnímu okolí, doprovázíme ho v jeho obtížích, nemoci, utrpení či umírání a pomáháme mu k lidsky důstojnému zvládnutí jeho životní situace včetně smrti, a to na jemu dostupné úrovni víry s perspektivou jejího možného rozvoje. Pracovníci, kteří o něj v různých zdravotnických zařízeních pečují, se mu s ohledem na existenciální, duchovní a náboženské potřeby snaží zprostředkovat zdroje víry, kulturní hodnoty i podporu společenství.
Nemocniční kaplani a dobrovolníci jsou ve vztahu k pacientům, příbuzným, jiným jim blízkým osobám i pracovníkům ve zdravotnických zařízeních zavázáni dodržovat tyto etické zásady:

• proklamovat, respektovat a chránit nedotknutelnou hodnotu a důstojnost každé osoby;
• s úctou respektovat existenciální a duchovní rozměr utrpení, nemoci a smrti;
• bez vnucování přibližovat uzdravující, podpůrnou, usměrňující a smiřující sílu náboženské víry;
• dbát na to, aby spirituálním potřebám lidí z různých náboženských nebo kulturních prostředí bylo vyhověno při respektování osobního přesvědčení pacienta a i pracovníka;
• chránit pacienty před nevhodnou duchovní vtíravostí nebo proselytismem;
• poskytovat podpůrnou spirituální péči zejména empatickým nasloucháním a s porozuměním vnímat stavy úzkosti, obav a znejistění;
• zprostředkovat či poskytovat bohoslužbu, obřady a svátosti podle potřeb pacienta a svých vlastních možností, daných řádem té které církve;
• přijímat případné úkoly v multidisciplinárním zdravotnickém týmu, jsou-li do něho zařazeni;
• působit jako zprostředkující a smírčí osoby v konfliktních situacích;
• nevyužívat těžké situace pacienta ani informací, přijatých v souvislosti se spirituální péčí, ve svůj prospěch;
• zachovávat mlčenlivost o svěřených důvěrných informacích
• rozvíjet a udržovat požadované znalosti, dovednosti a kompetence v oblasti své práce;
• v případě potřeby zprostředkovat kontakt s duchovními vlastní církve;
• chápání služby nemocničního duchovního je primárně neevangelizační.

Důležité ! Nemocniční kaplan neprovádí žádnou náboženskou agitaci a nikdy nenabízí pacientům zázračné uzdravení!